Kolem focení jsem se motal už od dospívání. Ve skautském středisku v Židlochovicích, kde jsem působil více jak 20 let, jsem se ujal funkce samozvaného fotoarchiváře. Všechny akce, kterých jsem se účastnil, jsem dokumentoval a "prudil" i ostatní skauty, aby mi posílali své fotky z akcí. Myslím, že jsem si ve fotkách (ostatně jako ve skoro všem v mém životě) našel systém a dodnes, když nějaký člen střediska chce fotku, mnoho let starou, dokážu mu ji rychle najít v mém archívu.
(ze skautského archívu - můj první tábor - 1994)
Později jsem mezi skauty začal vytvářet fotosoutěže na daná témata, které byly doprovázeny hlasováním ostatních členů. To vše bylo vytvořeno na mých velmi primitivním webových stránkách skautského střediska. Na tyto stránky jsem taky nahrával velmi obsáhlý fotoarchív střediska, který dnes již ucelený nikde online bohužel není.
Zásadní zlom nastal 4.6.2016, kdy jsem od mé rodiny dostal jako dárek let balonem. Ač mi výšky nedělají vždy úplně dobře, let balonem mě učaroval. Když jsem viděl tu krásu krajiny a ruch města (když jsme občas klesli níže), rozhodl jsem se, že se chci věnovat focení dění kolem sebe.
(zhruba někde tady nad Brnem jsem se rozhodl, že budu fotit - 4.6.2016 - dopoledne)
Začal jsem hned stejný den odpoledne po přistání. V mém rodném městě Židlochovicích se konal zrovna první ročník babských hodů. Jsem docela introvertní člověk a tak jsem této mé vlastnosti využil. Jako tichý pozorovatel (moje žena tomu říká šmírák, ale to je věc názoru) jsem se vydal s mým, tehdy docela stařičkým foťákem, babské hody nafotit. A "stal jsem se" fotoreportérem. Tehdy jsem chtěl fotit pouze různé akce. Představa fotit lidi a co víc ještě s nimi komunikovat a pózovat si je, byla pro mě tehdy děsivá.
(moje první fotoreportáž - babské hody Židlochovice 4.6.2016 - odpoledne)
O tom jak jsem fotoreportáže z akcí postupně upozadil a proč jsem začal fotit svatby, páry, rodinky a portréty zase příště.
Comments